Podvolení

Francie, rok 2022. V prezidentských volbách vítězí kandidát strany zvané Muslimské bratrství, které ostatní strany podpoří, aby se prezidentkou nestala šéfka extrémně pravicové Národní fronty. Muslimská vláda za svou prioritu považuje pouze školství a vzdělávání, protože jde o základ, díky němuž lze dosáhnout absolutní proměny společnosti, jejímž základním kamenem se znovu stane rodina a patriarchát jako „logický“ důsledek tradiční morálky. Celou situaci glosuje mizantropický akademik bez pevných vztahů k lidem ve svém okolí, ale až po uši v krizi z nedostatku pocitu smysluplné existence.

"Nový román Michela Houellebecqa provokuje. A nejen tím, jak je skvěle napsaný, jak vysoký styl a básnivý jazyk nabízí, jak zdárně kloubí komické motivy s tragickými. Provokuje především svým obsahem." ‒ Radim Kopáč, MF Dnes

"Podvolení je v prvé rovině satirický traktát, příkladný román a la these, spíše pamflet či groteska, ovšem velmi pochmurná, což neznamená, že jiskru palčivého humoru postrádající. Její ostrá hořkost je postavena na paradoxu a hře s fikcí, která může být realitou. Je to samozřejmě nadsázka, ale nikoli absurdní." - Jiří Peňás, Lidové noviny

„Originalita románu spočívá v tom, z kolika perspektiv dokáže Houellebecq ono podvolení sledovat a jak je navzájem propojuje.“ ‒ Petr Drulák, SALON, Právo

„Podvolení je kniha mnoha vrstev. Je to prvoplánový politický román i složitá úvaha o smyslu literatury, v níž se mohou odhalovat věci, o nichž veřejně nemůžeme hovořit, protože bychom byli nařčeni z nekorektnosti. Občas jde o studii současného politického systému pravého a levého středu, jejž nelze udržet, pojednání o slabosti demokracie, ale i o jisté indiferenci všech, kteří žijí v západním světě a chápou jej naivně jako ten věčný a jediný, nejlepší z možných světů. Houellebecqova genialita spočívá v tom, že všechny tyto roviny umí spojit, aniž by nařizoval, že právě v tomto propojení je třeba jeho knihu číst.“ ‒ Petr Fischer, A2

„Román Podvolení je možné vnímat jako alarmující sdělení o tom, kam Evropa v blízké době dospěje. Autor byl a je vizionář, který rád poučuje, své myšlenky má podepřené mnoha argumenty a na romanopisce více než běžně pečlivým studiem pramenů. Dávno však provokuje tím, že jeho vize jsou negativistické, ba katastrofické.“ ‒ iLiteratura.cz

"Houellebecq není četba pro citlivé duše a strážce korektních názorů." - Jiří Peňás, Lidové noviny

Michel Houellebecq (* 1958)
Jeden z nejvýznamnějších současných francouzských spisovatelů vystudoval lycéum v Meaux a Vysokou školu zemědělskou. V 80. letech se věnoval poezii a trpěl depresemi, které utápěl v alkoholu. Na počátku 90. let napsal biografii amerického autora hororů H. P. Lovecrafta a svou románovou prvotinu Rozšíření bitevního pole (1994). Následoval druhý román Elementární částice (1998), který ho rázem vynesl na francouzské literární nebe. Příběh dvou čtyřicátníků žijících ve světě masturbace a peep show pobouřil vládnoucí generaci osmašedesátníků a vyvolal senzaci. Získal za něj dvě ceny: Velkou národní literární cenu pro mladé talenty a Listopadovou cenu. Ještě větší pobouření vyvolala třetí kniha Platforma (2001), za kterou obdržel Mezinárodní dublinskou cenu Impac. Čtvrtý román Možnost ostrova (2005) se dočkal i filmového zpracování, přičemž režie filmu s názvem La Possibilité d'une île se ujal sám autor. Za další románové dílo Mapa a území (2010), v němž neváhal "zabít" postavu spisovatele jménem Michel Houellebecq, obdržel Goncourtovu cenu. Zatím poslední próza, satira Podvolení (2015) díky svému kontroverznímu námětu u čtenářů i kritiky opět vyvolala rozporuplné reakce, ale zároveň se takřka okamžitě stala titulem, který je "třeba znát".
Z prvního manželství má syna Etienna (* 1981), ale svazek se rozpadl již po roce vztahu. Znovu se oženil až v roce 1999.

Podvolení - audiokniha obsahuje román, jehož autorem je Michel Houellebecq, čte Igor Bareš. Režie Michal Bureš.