Přihlášení Zavřít
Zadejte Vaše mobilní číslo, a poté vyplňte jednorázový kód, který Vám pošleme v SMS.
Čtvrtá e-kniha o inspektorce Erice Fosterové dorazila před pár dny na pulty elektronických obchodů. Opět se odehrává v Londýně a krom ní se tu zase setkáte se starým, známým týmem. A po přečtení lze také říct, že se jejímu autorovi Robertovi Bryndzovi naštěstí už zase vrátil ten mimořádný dar vyprávět s vtipem, napětím, rafinovaností a (až na pár výjimek) i bez zbytečného patosu. Do posledního dechu je zkrátka skvělý detektivní román, který by vám určitě neměl utéct. I když se u něj dost pravděpodobně místy pěkně zadýcháte!
Je zima a v Londýně je nalezeno tělo mladé ženy. Vrah ji před smrtí mučil, a když s ní skončil, jako pytel odpadků ji odhodil do opuštěného kontejneru. Případu se ujímá londýnské oddělení vražd spolu s Petersonem a Mossovou, problém ale je, že Erika Fosterová v jejich týmu stále chybí. Když totiž tehdy nebyla povýšená, rozhodla se z uražené ješitnosti zažádat o přeložení a šéfové vražd jí návrat stále nenabídli.
Jak to tak u Eriky ale bývá, i zde se k počátku vyšetřování nějak nachomýtne, a protože ji případ opět chytí za srdce, nebyla by to Fosterová, aby se nakonec do týmu nedokázala infiltrovat. Už brzy pak začíná být jisté, že krásná, mladá žena nejspíš nebude první obětí a že počet podezřelých zmizení začíná pomalu narůstat.
Skvělá Dívka v ledu
Britský spisovatel Robert Bryndza ve svých románech podává poměrně nekonzistentní výkony. Když vyšel debut Dívka v ledu, rozstřelil jím jak knižní recenzenty, tak samotné čtenáře. Dar skvělého příběhu se ale v následujících dvou románech Noční lov a Temné hlubiny začal trochu vytrácet. I proto je jeho výborný nový román Do posledního dechu pro nás, čtenáře víc než skvělá zpráva. Nasadil s ním totiž skoro stejnou laťku jako u svého detektivního debutu.
A jak tedy šel čas s Robertem Bryndzou a osudy Fosterové? Jak už bylo řečeno, prvním románem byla Dívka v ledu. Ano, už tehdy byla hlavní představitelka tak trochu megera, občas se chovala přepjatě a s autoritami měla asi větší problém, než drtivá většina z nás, všechno to ale na konci dne bylo vlastně celkem sympatické a její chování šlo navíc logicky odůvodnit. Hlavní devizou tu byl ale fakt, že tenhle román skvěle odsýpal. Pokud se tedy dá na jednu hromadu celkem fajn hlavní protagonistka se skvěle vystavěným dějem a mistrným vypravěčským talentem, nelze Dívku v ledu hodnotit jinak než jako nečekaný a velmi vydařený debut.
Nervózdní přešlapování Nočního lovu i Temných hlubin
Druhý díl s názvem Noční lov už takové kouzlo neměl, pořád se ale jednalo o celkem svižnou detektivku. Jenže už v průběhu Nočního lovu se stala pár nešťastných okolností, které pro merit příběhu nebyly nutné a s nimiž pak Robert Bryndza ne úplně se ctí soupeřil i v Temných hlubinách.
Tak předně, na konci druhého pokračování místo Fosterové povýšili jejího úhlavního nepřítele, což se Eriky celkem logicky šíleně dotklo. Už od počátku tu pak převládal leitmotiv zneuznané vyšetřovatelky, jíž nadřízení neustále házejí klacky pod nohy, a ač je celkem mravná co se postupů vyšetřování týče (třeba ve srovnání se zcela neřízenou střelou, jako je Nesbův Harry Hole), neustále balancuje na hraně odvolání či různých postihů.
Naplno to celé propukne právě v Temných hlubinách. Na začátku příběhu Fosterová pracuje v drogovém oddělení, zas se ale nachomýtne k vraždě, navíc malého dítěte, která byla spáchána už před desítkami let. A protože se opět jedná o naprostou srdeční záležitost, rozhodne se, že případ vyřeší. Ano, při čtení Temných hlubin asi začnete mít podezření, že autor stále dokolečka čerpá z hromádky asi tří klišé, které nejsou ani uvěřitelné, ani opodstatněné a už vůbec ne reálné, takže vám na konci nejspíš v ústech zbude hořkosladká pachuť, a to nejen proto, že už Fosterovou nebudete moct pomalu vystát.
Když Robert Bryndza stejnou pohádku zkouší i na začátku Do posledního dechu (aka další případ, co Fosterovou chytne za srdce, i její snaha dostat se do týmu, i když ji tam vlastně nikdo nechce), možná trochu zpozorníte. Nebo co hůř, budete mít chuť knihu odložit. My ale doporučuje tyhle emoce překonat. Znovu se opakující trapné přešlapování na začátku totiž trvá jen chvíli a po něm se začíná odvíjet bez diskuze jeden z nejlepších kriminálních románů, jenž Robert Bryndza napsal.
U čtení Do posledního dechu budete možná chvílemi zapomínat dýchat
E-knize Do posledního dechu rozhodně nechybí napětí. A to i přesto, že autor zhruba v polovině odhalí, kdo je vrah, což je poměrně zajímavá otočka, na kterou u Bryndzy nejsme příliš zvyklí. Co je ale podstatné, Erika se tu až na pár drobných výjimek chová poměrně konzistentně, nikdo ji příliš nešikanuje a ona je tu hlavně uvěřitelně.
Do posledního dechu je také románem, který po přečtení závěrečné stránky určitě nevyšumí jak pára nad hrncem. Je totiž zábavný, chytrý i důmyslný, a i když je asi pravda, že jste podobných detektivek už pár přečetli, nudit se tu určitě nebude ani minutu. Co se totiž Robertovi Bryndzovi nedalo upřít ani u předchozích dvou románů, je jeho obrovský dar velmi srozumitelného a zábavného vyprávění.
Svoje nejsilnější stránky Robert Bryndza znovu objevil a zkombinoval právě v nejnovějším románu Do posledního dechu. Kvůli knize možná budete pár dní chodit do práce nebo do školy s kruhy pod očima, to je ale zkrátka cena za skvělý, napínavý příběh, kterou určitě rádi zaplatíte. Do posledního dechu za to totiž vážně stojí.
