Přihlášení Zavřít
Zadejte Vaše mobilní číslo, a poté vyplňte jednorázový kód, který Vám pošleme v SMS.
Dvanácté pokračování s norským detektivem Harry Holem dorazilo před pár dny do obchodů. Čekalo se tentokrát poměrně dlouho - dva roky - až se ale do této severské krimi začtete, autorovi Jo Nesbøvi to rádi odpustíte. I přesto, že to začtení není zpočátku úplně jednoduché, promyšlenost každého střípku příběhu, který se na konci složí do jedné ohromující mozaiky, vám zkrátka vezme dech.
Harry Hole je starý ochlasta, introvert a hodně zvláštní týpek. A v novém dílu je na tom ještě o trošku hůř než předtím. Má k tomu ale své důvody, které se dozvíte hned na úvod vyprávění. Z vězení se navíc dostává jeden starý známý, který chce Harryho připravit o všechno, na čem mu záleží. Tentokrát zkrátka půjde o asi nejtěžší a nejosobnější případ, který kdy tenhle Nor řešil. A není vůbec jisté, jestli na konci nebude na hřbitově také křížek s jeho jménem.
Pokaždé, když se někde objeví anotace v podobném duchu, mnohé jistě začne přepadat skepse. Jenomže všichni, kdo už od Jo Nesba něco přečetli, vědí, že není ničím jiným než řezníkem z Osla. A že s postavami, které stvořil, nemá často nejmenší slitování. V Noži se pak tahle jeho škodolibost, kterou v první řadě odnášejí jeho čtenáři (a ano, za kterou ho tolik milují), ukazuje ještě průzračněji než kdy dřív. Máte v téhle sérii oblíbené postavy? Tak na ně možná pomalu začněte zapomínat, protože je dost pravděpodobné, že se nedožijí poslední stránky.
Co je pro autora také typické, je předkládání hned několika možných pachatelů. A kdykoliv si začnete myslet, že už je vám všechno jasné, na vás Nesbø udělá dlouhý nos a otočí se o 180 stupňů. Upřímně řečeno je to ale trochu logické - kdyby se vrah ukázal už v půlce příběhu, o čem by byla ta druhá? Tentokrát si ale připisujeme jeden bezvýznamný červený puntík, vůbec poprvé jsme totiž už zhruba v půlce čtení začali tušit, kdo za vším stojí. Ukázalo se, že jsme se nepletli, radost jsme z toho ale úplně neměli.
Stejně jako v minulosti, i tentokrát Jo Nesbø, který je mimo jiné také hudebníkem, příběh špikuje celou řadou popkulturních odkazů, které prostě baví. Hned v úvodu se třeba dozvíte, že se rozhodně nemůžete považovat za majitele dobrého vkusu, pokud si doma věšíte uniformní obrázky z IKEA, a když se na ně díváte, na pozadí vám hraje David Gray. A článek o hipsterech z The New York Times bude jedna z postav glosovat tak vtipně, že vám zkrátka po dočtení stojí za tu námahu, abyste si v Noži znovu dohledali detaily a esej si prostudovali.
Příběh, který se dobře čte, kde si vás autor hezky vodí a občas s vtipem jemu vlastním zaglosuje nějaký vtipný detail o Hankovi Williamsovi nebo Ramones, by ale dle všeho sám o sobě nestačil. Čtivých knížek, jejichž autorům nechybí smysl pro humor, je v obchodech habaděj. Proč se tedy Nesbø stal takovou entitou?
Odpověď je jednoduchá, v jedné oblasti on totiž naprosto exceluje. Na začátku vám začne rozkrývat velmi košatý příběh, kde spolu jednotlivé dějové linky zdánlivě vůbec nesouvisejí. Proč se tak dopodrobna musíme dozvídat o životním příběhu chlápka, který byl na misi v Afghánistánu a trochu mu z toho přeskočilo? Jak je důležitý starý dědeček, který od rána do večera pozoruje živou kameru, která snímá prudkou řeku nedaleko jeho domova? A co s tím vším má co dělat mladá učitelka, kterou znásilnil nějaký psychopat?! U Jo Nesba ale všechno souvisí se vším a jak už bylo řečeno, na konci se vám najednou zjeví obraz, který je propracovaný do posledních detailů. A vy zjistíte, že ani jediné slůvko nebylo zbytečné.
Poté, co skončila poslední stránka Nože, budou nejspíš následovat další dva dlouhé roky, než nás tento norský autor oblaží další nervy drásající krimi ze severu. O tomhle soustu ale můžeme říct, že by se za něj nemusel stydět ani René Redzepi, šéfkuchař kodaňské Nomy, tedy nejlepší restaurace na světě.
