Přihlášení Zavřít
Zadejte Vaše mobilní číslo, a poté vyplňte jednorázový kód, který Vám pošleme v SMS.
Černé lekníny jsou poetickou detektivkou namalovanou impresionistickým štětcem. Zdá se vám slovní spojení „poetická detektivka” jako axiom? V případě Černých leknínů to sedí, protože se tu sice řeší vraždy, příběh je ale zasazen do kouzelného městečka Giverny ve kterém žil a tvořil impresionistický malíř Claude Monet. Nejen díky němu, hlavně ale kvůli Bussiho jedinečnému stylu vyprávění je pak kniha pokladem, který ve vás bude rezonovat ještě dlouhou dobu.
Do Givarny přijíždí inspektor Laurenc Serénac, aby spolu s tamním detektivem Sylviem Benávidesem vyřešil podivnou vraždu lékaře. Podezřelá je hned samotná vražda: jeho vrah si dal totiž hodně záležet, aby už doktor žádné nemocné oko nevyléčil, a uštědřil mu hned 3 různě provedené smrtelné rány.
Laurenc se v rámci vyšetřování seznamuje s krásnou místní učitelkou Stephánií, která ho nejen seznamuje s obyvateli a reáliemi městečka, hlavně mu ale představuje kouzelný svět impresionistů, kterými je Givarny doslova přeplněno. O tom ale až za chvíli.
Krom Stephánie hrají v příběhu hlavní roli ještě 2 další ženské postavy: jde o mladou, na malování velmi talentovanou holčičku Fanette, kterou Stephánie učí, a dále o stařenu, která události kolem sebe pozoruje hlavně z věže svého mlýna. A která jen tak mimochodem na začátku knihy odpojí svého nemohoucího manžela od přístrojů, takže se už velmi záhy stává vdovou. Stařena je pak také jediná, která v knize promlouvá v ich osobě, její černé myšlenky plné zapšklosti byste ale místy možná radši ani neslyšeli.
A pak jsou tu ony Černé lekníny. Claude Monet strávil v Givarny konec svého života, stojí tu dokonce jeho dům, který je otevřený pro návštěvníky. Právě zde si po mnoha hádkách se sousedy zbudoval ono legendární jezírko, na kterém až do konce života maloval lekníny. Obrazů jsou prý stovky, mezi příznivci konspiračních teorií se ale šeptá o tom, že ač vždy používal pastelové barvy, jeho finálním dílem jsou právě lekníny v černém provedení. Otázkou však zůstává, jestli tento obraz skutečně existuje, a pokud ano, kde sakra je?
Kniha Černé lekníny určitě není typickou detektivkou. Jestli chcete knihu, která se dopředu žene jako divá, sáhněte spíš po Bussiho Vážce, která je také neobyčejně povedená. Černé lekníny jsou geniální z úplně jiného důvodu. Tím je způsob, jak Bussi příběh vystavěl. I když se totiž samozřejmě události stupňují, autor je vedle sebe maluje impresionistickými tahy, takže místy ztrácejí své ostré hrany a čtenáře noří do snového světa obrazů v těch nejlepších světových galeriích.
Malířský žánr impresionismus je odvozen od slova imprese, tedy nálada. Ta je ve Wikipedii definována následujícím způsobem: Imprese je emocionální stav, který v průběhu určitého času provází prožívání a lidskou činnost. Na rozdíl od základních emocí nemusejí mít jednotlivé nálady jasný předmět, nebývají přesně zacílené, nýbrž vyplývají z povahy člověka a z určitého sledu zážitků.
Přesně takovým snovým světem nás Michel Bussi tentokrát provádí a nepustí nás až do samého konce. A ten vás překvapí, nejedná se totiž o klasické rozuzlení, na jaké jsme u detektivek zvyklí. Jde opět vlastně o impresi a také o zjištění, že všechno souvisí se vším, minulost se současností i budoucností a že se mnohdy točíme v kruhu, ze kterého se cesta ven hledá jen těžko. I tak má ale dobro šanci zvítězit nad zlem.
I přes svoji poetičnost jsou ale Černé lekníny v první řadě detektivní příběhem. Protože lékař, o kterém byla řeč na začátku, není rozhodně jedinou mrtvolou, která se v knize objeví. Kniha je ale vyprávěna poeticky a dopředu jako šílená nepádí. Pokud chcete akci a zvraty, sáhněte spíš po Bussiho Vážce. Anebo třeba po Dívce v ledu od na Slovensku žijícího Brita Roberta Bryndzy. Pokud se ale chcete ponořit do nejlepších impresionistických děl a jen tak mimochodem rozluštit jednu obrovskou záhadu, jsou pro vás Černé lekníny jasnou volbou.
