Československý syndrom

Kniha se pokouší vystihnout složité a často velmi bolestné vztahy Rusů a Čechů - Rusů v Čechách a Čechů v Rusku - na pozadí historických událostí minulého století, které vztahy obou národů formovaly a poznamenaly. Autorka – sama Ruska – přináší žánrově pestrou knihu zahrnující vlastní deníkové zápisky od počátku padesátých let, vzpomínky pamětníků, črty, zápisky, vše bohatě doplněno fotografickými dokumenty. Na pozadí jednotlivých autentických událostí z osobního života obyčejných Rusů vyvstává obraz politicky složité doby. Pro českého čtenáře je kniha poutavým čtením zejména díky pohledu Rusů na vzájemné vztahy a zlomové historické události...

Nejprve to byli příslušníci NKVD a „Smerše“, v podstatě zločinci obdaření mocí, kteří v pětačtyřicátém roce zákeřně vylákávali Rusy žijící v Praze (zejména z kruhů emigrantů, kteří se domnívali najít svoji novou budoucnost v meziválečném Československu), aby doplnili stavy nenasytného sovětského Gulagu.

Po nich koncem čtyřicátých let přišli agitátoři, kteří využívali city lidí, jejich vztah k bývalé vlasti a posílali je sice nikoli přímo za ostnatý drát, ale prakticky do uzavřené zóny tehdejšího Sovětského svazu.

A konečně všeobecně známá „bratrská pomoc“ v roce 1968, kdy se obětí stává celý národ, Češi i Slováci, a kdy je obelháván národ vlastní – ruský. Tato politika dvojí tváře je pak líčena v kapitolách odehrávajících se za československé normalizace.

Kniha s úspěchem vyšla v polovině roku 2013 v Rusku.

O autorce

Elvíra (Elena) Filipovičová - Ptáková, spisovatelka, novinářka a fotografka, pracovala v minulosti jako zootechnička, později biochemička, kandidátka biologických věd. Narodila se v Moskvě v rodině geologů, válečné dětství prožila nedaleko Stalingradu. Studovala v Moskvě, vdala se za českého studenta Iva Ptáka, pracovala v zemědělských družstvech na Liberecku a posléze na celině v Altajském kraji. Absolvovala aspiranturu a pracovala jako vědecká pracovnice v Dubrovicích u Moskvy. V současné době žije střídavě v Rusku a v Čechách.

Elvíra Filipovičová je autorkou tří patentů, více než 130 vědeckých a populárněvědeckých článků a brožur o vitaminech a aminokyselinách v krmivech a dvou knih určených širokému okruhu čtenářů. V posledních třinácti letech napsala také řadu prozaických děl. Od roku 2000 vydala deset knih včetně dvoudílného deníku Od sovětské pionýrky k důchodkyni pendlerce (1944 – 1994), Borovice až do nebe a další v nakladatelství Belmax a jinde. Je rovněž autorkou mnoha článků a esejí v časopise Ruské slovo, který vychází v Čechách, a také v ruských periodikách Kresťjanka a Dubrovickij blagovestnik.

Materiály z jejího deníku byly použity v závěrečné kapitole knihy We were Young and at War autorek Sarah Wallis a Svetlany Palmer, vydané britským nakladatelem Harperem Collinsem v roce 2009, a v knize Invaze 1968: ruský pohled, kterou za redakce Josefa Pazderky vydal v roce 2011 Ústav pro studium totalitních režimů.

V současné době připravuje E. Filipovičová knihu s pracovním názvem O válečných dětech a děti o válce.