Dívka

Samantha Geimerová, dívka, která se stala obětí nechvalně známého sexuálního útoku Romana Polanského, v těchto trpkých a překvapivých vzpomínkách prolamuje třicetileté mlčení. Rekapituluje události toho dne a jejich celoživotní následky.

Březen 1977, jižní Kalifornie. Roman Polanski jede v pronajatém mercedesu po Mulholland Drive do domu herce Jacka Nicholsona. Vedle něho sedí Samantha Gaileyová, nyní Geimerová, dívka toužící po kariéře herečky, která nedávno přijela z Yorku v Pensylvánii. Je jí třináct let.

V soudních dokumentech jsou zaznamenána nezpochybnitelná fakta o tom, co se v následujících hodinách stalo. Polanski Samanthu několik hodin fotografoval – na terase s výhledem na Hollywood Hills, na kuchyňském stole, ve vířivce nahoře bez. Popíjeli při tom víno a nechyběla ani droga metakvalon. Postupně opadávaly zábrany a ztrácela se původní nevinnost jejich setkání. Život mladé dívky se nenávratně změnil – ve svém vlastním příběhu navždy hrála kompars.

Polanski byl obviněn z celkem šesti trestných činů a hrozilo mu několik let vězení a následné vyhoštění z USA. Jeho případ po celé měsíce vládl médiím ve Spojených státech i v zahraničí. Ale i přes rozsáhlé zpravodajství zůstává hodně o tom dni i o dívce v centru toho všeho zahaleno tajemstvím. Snad každý má na známého režiséra a na dívku, kterou podle obžaloby omámil drogami a znásilnil, nějaký názor. Kdo byl tím dravcem? Kdo byl kořistí? Byla ta dívka nevinnou obětí nebo prohnanou Lolitou šikovně řízenou svou ambiciózní matkou? Jak mohlo tak katastrofálně selhat trestní soudnictví ve vztahu ke všem zúčastněným? Co se stalo se Samanthou, mladou dívkou navždy spojenou s touto nejznámější hollywoodskou historkou, po útěku Polanského ze země? Samantha, stejně jako Polanski, byla více než třicet let od událostí té noci na útěku.

Známou mediální aféru po dlouhé době znovu otevřelo zatčení Romana Polanského v roce 2009 ve Švýcarsku a žádost amerického soudu o jeho vydání do USA. Polanski v roce 1978 před vynesením konečného rozsudku za svůj čin ze Spojených států uprchl a jako francouzský občan žil ve Francii. Na něj vydaný mezinárodní zatykač mu v roce 2003 zabránil v osobním převzetí Oscara pro nejlepšího režiséra za film „Pianista“. Veřejnost byla v posuzování jeho kauzy rozpolcená. Za Polanského se postavila většina hollywoodských celebrit, ale početný byl i tábor těch, kdo jej odsuzovali.

Tato kniha nás zavádí mnohem hlouběji, než titulky v médiích. Představuje nám třináctiletou dívku, která byla rozumnější, než její vrstevnice, ale současně byla velice zranitelná. Tím, že Samantha poprvé vypráví celý svůj příběh, hodlá znovu získat svou identitu a ukazuje, že je možné se změnit z oběti na člověka, který to vše přežil. Uvádí mediální dohady na pravou míru a dívá se na událost, která jí dostala na titulky předních stránek novin, s nadhledem a časovým odstupem.