Důvěrná zpověď generála

Michal Kričfaluši (3. září 1921 – 17. června 1994) byl zasloužilý voják, účastník boje za svobodu, Rusínské národnosti. Jako uvědomělý příslušník československé vojenské jednotky v SSSR se dobrovolně přihlásil do roty zvláštního určení, která plnila svrchovaně nebezpečné zpravodajské úkoly v týlu nepřítele. Ačkoliv pocházel z chudé rusínské rodiny a teoreticky měl všechny předpoklady k třídně vyhraněnému proletářskému cítění podle leninsko-stalinských norem, vzdor svému mládí poznal – jako nevinně vězněný běženec v sovětských věznicích a likvidačních pracovních táborech gulagu – odvrácenou tvář stalinského režimu. Pochopil, že za jeho patetickými socialistickými a komunistickými hesly se skrývá cynická prolhanost a bezohledně kruté, často vražedné mocenské násilí partajní špičky v čele s J. V. Stalinem, která si podmanila Rusko a chce ovládat svět. Jakožto přesvědčený rusínský Čechoslovák, který v masarykovské demokratické Československé republice spatřoval šťastnou budoucnost pro svůj milovaný národ, zjišťoval s hlubokým rozčarováním a rostoucím odporem falešnost sovětského přístupu ke spojenectví s Československem. Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy odmítl podřizovat okupačním nařízením. Vášnivě odpíral jakékoli úsluhy sovětským představitelům a ostrými slovy vyjadřoval nesouhlas se svévolnou přítomností sovětských vojsk. Svým postojem si samozřejmě vysloužil degradaci a propuštění z armády, které ho přiměly zapojit se do disidentského hnutí.

Dočkal se naštěstí sametové revoluce, která mu po zásluze přinesla rehabilitaci.