Diogenova lampa

U vily poblíž říčky Botiče na pražské periférii zvoní host – o dvacet let omlazená kopie muže, který mu přichází otevřít. A který ho vzápětí prohlásí za svého objednaného syna. Příchozí totiž není člověk, ale novák. Povolán byl proto, aby splnil náročný úkol, který je nad síly běžného, standardního člověka: především má zprostředkovat setkání se zemřelým otcem a zachránit umírající dceru, ale nejen to… Úkol plní ve světě, který se ani trochu nepodobá tradičnímu; ve světě, kde záleží nejen na každém činu, ale i na každém vyřčeném či zaznamenaném slovu. V prostředí, kde po globální katastrofě se spolu pokoušejí sžít různé inteligentní druhy a identity, kde většina čeká na plnohodnotné oživení – a kde je zároveň nezbytně nutné (má-li mít druh homo sapiens před sebou perspektivu přežití a rozvoje), aby člověk přestal být tím, kdo dominuje, kdo rozhoduje o všem a o všech.