Od semínka v prach

„Zahrada patří všem, kteří se na ni dívají – je jako kniha, a každý, kdo do ní zavítá, si odnese něco jiného.“

Představte si nádhernou rozlehlou zahradu. Sytě rudé hortenzie se uklánějí popínavým žlutým růžím, pásy nar­cisů kynou jiřinám, tulipány si na hlavy pod zlatavým sluncem uvazují růžový turban. Na staré okrasné jezírko shlíží z nebe natržený mrak. V zadní části přechází zastři­žený trávník v louku plnou divokých květin, a kdo by šel ještě dál, až za mokřiny v koutě, toho by obklopily vzrost­lé javory a buky. Jenže do téhle zahrady nikdo nechodí. Paní je pryč nebo se dívá oknem z kuchyně a jediným člo­věkem, který šlape mezi záhony, je stárnoucí vousatý za­hradník. Jmenuje se Marc Hamer a donedávna přes zimu chytal krtky.

Kniha Od semínka v prach je vlastně jakýmsi manifestem zahradnického zenu a povzbudivou rozpravou o životě v souladu s přírodou. Kde není uřvané ego, tam má v na­stalém prázdnu šanci vyvstat něco jiného. Třeba štěstí. Pak stačí zahlédnout rorýse, pohladit muškát nebo sledo­vat postarší sousedku, a nic vám nechybí.

Zabořte ruce do země, chvíli jen tiše pozorujte a uvidíte, co se stane

Marc Hamer navrhl a pečuje o tutéž pětihektarovou zahradu více než dva­cet let. Chodí do ní málokdo, a tak je jediným člověkem, který zná všechna její tajemství — ale přitom mu nepatří. Jeho vztah s paní majitelkou je záro­veň odtažitý i překvapivě důvěrný, pro­dchnutý tajuplným spojením panujícím mezi dvěma lidmi, kteří velice odlišným způsobem sdílejí tentýž prostor.

V této ojedinělé knize nás Hamer mě­síc po měsíci provádí svými zážitky při práci v zahradě i mimo ni, přičemž stří­dající se roční období uvádějí do popředí stále nové rostliny i živočichy a zahrad­níka samotného vedou k rozjímání nad vlastní minulostí i budoucností. Z au­torova mírumilovného a meditativního vyprávění se dozvíme o zahradnickém folklóru a moudrosti, radostech práce rukama, jeho cestě od osamělého bezdo­movectví k rodinné spokojenosti i o ko­loběhu růstu a rozkladu, podle něhož se řídí nejen život v zahradě, ale i ten náš