Zpívej pozpátku a plač

Zpověď kultovního muzikanta a příběh rocku v Seattlu devadesátých let

Mark Lanegan se na světová pódia dostal ze zaprášeného vidlákova jen díky svému čirému odhodlání — a kvůli nedostatku jiných možností. Jako frontman rockové kapely Screaming Trees byl svědkem vzestupu legend seattleské hudební scény. Osobnosti jako Kurt Cobain, Layne Staley z kapely Alice in Chains nebo Josh Homme z Queens of the Stone Age doprovázel Lanegan nejen do nahrávacích studií a na turné, ale také při honbě za heroinem a crackem po zaplivaných barech, bytech vyšinutých podivínů a feťáckých doupatech. Jeho příběh je zároveň příběhem devadesátkového amerického rocku ve všech jeho podobách.

V nekompromisní knize Zpívej pozpátku a plač Lanegan vypráví o vlastní tvorbě i zákulisí showbyznysu, ale také o svém celoživotním boji s depresemi a závislostí. Na stříbrném hotelovém podnose — s plátkem citronu, aby se heroin líp rozpustil — servíruje sebevědomý i sebekritický intimní vhled do každodenních strastí vášnivého hudebníka a narkomana.

Kniha roku podle Rolling Stone, Variety a dalších

–––

Kniha se čte jako nějaký zhýralý román Charlese Bukowského. Lanegan v ní přechází od hříchu k hříchu, proklíná ty, kteří mu bránili v hudbě, fetování a záletech, a vypráví hrůzné historky o svých slavných přátelích.
— Rolling Stone

Šokující a brutální autobiografie.
— The Washington Post

Vždycky mě silně fascinovaly zvrácené a podivné věci. Jako čerstvě náctiletý jsem viděl starožitnou fotku muže potetovaného po celém těle a okamžitě jsem se začal sám tetovat jehlou na šití omotanou nití, namáčenou v lahvičce indického inkoustu, kterou jsem ukradl v univerzitním knihkupectví. Byla to neumělá tetování, jako z vězení, ale v okamžiku, kdy jsem uviděl tu fotku, jsem věděl, že jednou jimi budu pokrytý. Když se mi dostala do ruky kniha Williama Burroughse Feťák, bylo mi tehdy jasné, že jednou budu taky závislý na heroinu.
— ukázka z knihy