Paměť dívky

Vzpamatujeme se někdy z ponížení?

V létě roku 1958 přijde osmnáctiletá Annie Ernauxová na letním táboře v Normandii o panenství. Teprve ve chvíli, kdy ji hlavní vedoucí, se kterým stráví noc, opustí, si Ernauxová uvědomí, že se podřídila jeho vůli a že ve svém smutku zůstává „otrokyní bez pána“. O padesát let později jí dochází, že může uplynulé roky smazat a vrátit se k úvahám o mladé ženě, na niž chtěla zcela zapomenout. A zjistit, že právě u ní, zrazené dívky plné studu a ponížení, ale také dívky, která poznává sebe samu a postupně získává sebedůvěru, se skrývá počátek jejího spisovatelského života.

Pomocí nesmazatelných obrazů ze své paměti, fotografií a dopisů psaných v té době přátelům autorka hledá dívku, kterou kdysi byla, v neúprosných návratech mezi včerejškem a dneškem.

Od držitelky Nobelovy ceny za literaturu

–––

„Věřím, že každý zážitek, ať už je jakékoli povahy, má nezadatelné právo být zaznamenán.“
— A. Ernauxová

Ale co hledá Annie Ernauxová? Umění „utvářet svou budoucí nepřítomnost“ tím, že neúnavně čerpá ze své paměti, aby z ní vytěžila zdroje sebe samé a svých emocí.
— L’Express

Léto 1958 představuje v životě Annie Ernauxové velký prázdný prostor, kolem něhož se točí i její další knihy. Je to léto plné smyslnosti, ale také násilí.
— Neue Zürcher Zeitung

Ernauxová evokuje náladu onoho léta, čerpá ze svých smyslových vzpomínek a vyvolává své tehdejší touhy. Vracet se k bolestným obdobím není pro spisovatele téměř nic nového, ale Ernauxová z tohoto úsilí vydestiluje zvláštní sílu.
— The New York Times Book Review