Neviditelný muž

Je možné odpustit starý zločin a napravit křivdu?

Emilia pracuje jako redaktorka v rozhlase. Série nečekaných událostí jí převrátí život vzhůru nohama a ona se vrací do městečka Serafiny, kde se narodila. Z náznaků a narážek postupně skládá příběh své rodiny. Aby mohla začít nový život v současnosti, musí se vyrovnat s dávnými generačními traumaty a pravdou o minulosti svých nejbližších.

Kdesi na východě zároveň eskaluje válečný konflikt. Serafina i celá země se propadají do dusivé nálady plné strachu, který probouzí staré křivdy, nevraživost i předsudky.

Dvě časové linky spojuje několik postav i osudů. Tajemství, rodinná dramata, exotické prostředí, nenávist i láska, ale především silná atmosféra — to je jen stručný výčet přísad, z nichž Bellová suverénně poskládala svůj román, a to s jazykovou vybroušeností, na jakou jsme u ní zvyklí.

–––

Bellová si s psaním pohrává. Zkouší nezvyklé cesty a přemýšlí, jak vše sestavit tak, aby čtenář vstřebal i nuance, aby se vracel a nad přečteným přemýšlel.
— Petr A. Bílek o knize Transfer, Aktuálně.cz

Ten text ležel hluboko zakutaný a pak najednou překotně vyhřezl. Jeho startovními výstřely byla vyprávění o odsvěcené bratislavské zvonici, o pokoření odbojných chlapců a jejich horské vesnice a o muži tmavém tak, že ve tmě nebyl vidět. Stejně jako pokleslé hudební estrády se text zrodil v italském San Remu, kde autorka strávila psaním tři horečné týdny. Snad se do něj propsala ta unavená atmosféra letoviska po sezoně, lákajícího kdysi korunované hlavy Evropy, dnes spíše jen ruské zbohatlíky a pokleslé autorky.
— Bianca Bellová, autorka