Žužláci, vlastně století Žužláků

Žužláci, vlastně století Žužláků, jsou příběhem 20.století. Vyprávění začíná na posvátné hoře Žiži a končí v profánním parku, vše v silně Pragocentrickém hávu, připusťme, s jedním výletem na Pyrenejský poloostrov. Historie se prolíná s hysterií a do toho všeho žužlání, jako princip, který se neodkladně vkrádá do malebné krajiny. Musíme si připustit, že Žužlání se stalo principem pohříchu globálním, ostatně, co se nerozprostíralo, na konci minulého století, od západu po východ slunce, snad jen to naše malé, v korytu řeky sevřené údolíčko. Aby těch nej nebylo zase tolik, spiritu agens příběhu tvoří standartní „baťovská“ polobotka, od které se děj odvíjí a s ní také neslavně uvadá. Po přečtení Žužláků nezískáte nárok na slevu, ani Vás ostatní lidé nebudou mít více rádi, prostě jste četli Žužláky, a to se v tomhle životě počítá, (proboha, zase ta komerce). Pravda a láska si v tomto příběhu vzala neplacené volno. Co si odnese čtenář, neradno domýšlet, pamatujte si jen, že se Žužláci, na rozdíl od lidstva, množí kopanci, takže můžete protřepat, ale raději nečutat (ostatně z tohoto důvodu příběh vychází pouze v digitální podobě, schválně, zkuste kopnout do jedniček a nul…….).