Doktorova dcera

Osvětim 1941.

Němci okupují Polsko a dívka jménem Sofie se nedokáže podívat do očí vlastnímu otci. Její matka a otcova zbožňovaná manželka v jedné osobě je totiž Židovka. Jak je tedy možné, že jde její otec tak ochotně na ruku Němcům?

Je hluboká noc, když Izák společně s dalšími nebožáky vystoupí z vlaku. Mezi ploty obehnanými ostnatým drátem na ně ze všech stran míří vojáci, kteří přímo na místě rozhodují o osudu vězňů – a Izák je jedním z těch, které pošlou pracovat, nikoliv přímo na smrt.

Izák každý den s několika dalšími vězni dojíždí za prací na nedaleký statek, kde od úsvitu do soumraku obdělává zmrzlou půdu. Má pocit, že s každým dalším výdechem vypustí duši, ale když v okně spatří překrásnou dívku s kaštanovými vlasy, připadá si jako ve snu.

Sofie se s tím, co vidí, nehodlá smířit. Neuposlechne otce a mladíkovi se zelenýma očima, kterého vídá každý den pod oknem, propašuje vzkaz a prozradí mu, kam ukryla jídlo a také že se všem pokusí pomoci.

Tohle letmé setkání Izákovi přinese novou naději na život na svobodě, kterou již považoval za nadobro ztracenou, ale také lásku na celý život. Jak si však láska poradí tváří v tvář zlu? Mají Izák se Sofií vůbec šanci na společný život, když se s Němci v patách ocitnou v úkrytu pod zemí?