Devátá sféra

Den před Vánoci roku 2005 jsem byl tím nejšťastnějším člověkem na světě. Miloval jsem život, Veroniku a osud, který mi ji přivál do cesty. V kapse mne hřál zásnubní prsten a její ano se mělo stát tím nejkrásnějším dárkem, jaký jsem kdy dostal.
Bylo mi prostě moc krásně na to, aby to mohlo vydržet.
O čtyřiadvacet hodin později se pro mne Vánoce změnily v noční můru a já zjistil, že bez milované bytosti už vážně nemám chuť žít.
Zasněžená Karviná působí ze střechy čtrnáctipatrového paneláku nesnesitelně depresivně a udělat ten poslední krok je hrozně snadné.
Já ten krok udělal.
A můj příběh začal…