A2-Architektura a lidska prava-01/2025

Když na začátku prosince nečekaně padla vláda Bašára Asada, nevěřícně jsem na sociál­ních sítích sledovala bezpočet videí zachycujících tisíce politických vězňů, kteří byli vysvobozeni z děsivých podmínek syrských věznic. Obrazy šťastných navrátilců a jejich blízkých aspoň na chvíli vystřídaly svědectví o válečných zvěrstvech, případně skličující informace o klimatické krizi. Při odhlédnutí od toho, jak nejistá je budoucnost Sýrie i celého Blízkého východu, to byly dny plné naděje, že lepší zítřky jsou možné.

O těžko uvěřitelné brutalitě Asadova režimu svět ovšem věděl už dlouho – mimo jiné i díky organizaci Forensic Architecture, která na základě výpovědí přeživších a za pomoci digitálních technologií a architektonických metod zrekonstruovala v roce 2016 podobu věznice Sajdnájá, symbolu Asadovy hrůzovlády. Od té doby organizace využívá metod forenzní architektury k odhalování a mapování systémového násilí od genocid a válečných zločinů přes policejní represe až po environmentální kauzy. Svou činností inspiruje čím dál více architektů a architektek, a tak kolektivů věnujících se investigaci a forenzní architektuře přibývá.

V tomto čísle A2, jehož tématem je souvislost architektury a lidských práv, najdete mimo jiné interview s Jasperem Humpertem, který hovoří o projektech kolektivu Forensis v Palestině nebo o vyšetřování německé genocidy v Namibii. Spojení architektury a lidských práv ovšem může mít i subtilnější podoby. Na dalších tematických stranách tak najdete texty o výzkumu segregace Romů v českých a slovenských městech nebo o tom, jak může architektura pomoct marginalizovaným skupinám – o své zkušenosti se podělí Architekti bez hranic a Ondřej Mohyla z Institutu forenzního interdisciplinárního výzkumu, sociálně emancipačního designu a architektury. Esej Noory Aljabi odkrývá roli architektury v boji za práva migrantů ve Spojených státech. O problematice prostoru a moci na příkladu táborů v Izraeli a Palestině, jimiž se zabývala teoretička architektury a urbanismu Irit Katz, píše Jakub Záhora. A věnujeme se i výstavě o forenzní architektuře v pražské Galerii Jaroslava Fragnera.

Z předchozích řádků je zřejmé, že i letos budeme reflektovat kulturní a společenská témata v jejich vzájemných souvislostech a že se i nadále hodláme starat o neklid na kulturní frontě. Tímto číslem začíná jedenadvacátý ročník a na podzim oslavíme dvacet let existence. Proto bych zde ráda poděkovala věrnému čtenářstvu za trvalou podporu při vytváření možná křehké, ale otevřené „architektury“, jakou je vydávání časopisu, kterým si právě listujete.

Alžběta Medková, redaktorka A2

A2 je nezávislý kritický čtrnáctideník, který reflektuje kulturu v co nejširším pojetí, tedy včetně společenského dění a politiky. Vychází každou druhou středu a má 32 stran novinového formátu.Svým obsahem i přístupem se A2 snaží vytvářet alternativu k hlavnímu proudu, jehož specifika zároveň kriticky reflektuje.